Stanovení molekulové hmotnosti polymerů a bílkovin

Stanovení molekulové hmotnosti částic – bílkovin či polymerů lze provést na přístrojích Zetasizer Nano a to třemi způsoby:

(1) nepřímo na základě hydrodynamické velikosti částic (DLS). Tento postup předpokládá použití Mark-Houwinkových parametru pro přepočet podle typického složení/rozbalení daného typu molekuly (globulární bílkoviny, lineární a rozvětvené polysacharidy dendrimeru) (podrobněji zde, či v aplikační poznámce Molecular weight measurements with the Zetasizer Nano system v části Discussion),
(2) absolutní metoda (bez využití kalibrace) se značně pracnější přípravou několika vzorků o různé koncentraci a typickým rozlišením +- 10 % využívá statický rozptyl světla (SLS Debye plot) a Zimmovu rovnici a je vhodný pro relativně menší molekuly (podrobněji v angličtině zde, možné odchylky jednotlivých metod viz aplikační poznámka v bodě 1),
(3) nejpřesnějším způsobem je fyzická separace v gelové permeační koloně a stanovení molekulové hmotnosti pro jednotlivé píky ať již s využití informace o indexu lomu (RI detektor) a koncentraci částic pro stanovení absolutní molekulové hmotnosti či bez těchto přídavných detektorů nepřímou DLS metodou – viz (1). V prvním případě funguje Zetasizer Nano jako detektor statického rozptylu světla (SLS) a jeho SW sbírá informace z ostatních detektorů a poskytuje výpočet molekulové hmotnosti.

stanoveni-molekulova-hmotnost